Ultrafialové, zkráceně UV záření je tu s námi každý den už od počátku věků. Je zdravé se mu vystavovat? Jak se proti němu účinně chránit, a je to vůbec možné? Pojďme se na něj podívat zblízka a tyto otázky si zodpovědět.
Co je UV záření a odkud se bere?
Přirozeným zdrojem ultrafialového záření je Slunce. Jde o elekromagnetické záření, které má vlnovou délku kratší než viditelné světlo, a delší než rentgenové záření. Lidské oko není schopné jej rozeznat, avšak vědci dokázali, že živočichové jako ptáci, plazi a některé druhy hmyzu jej vnímat dokážou.
Navzdory tomu, že UV záření dopadalo na kůži už našim předkům, ještě před zárodky jakékoliv civilizace, o jeho existenci víme teprve něco málo přes 200 let. V roce 1801 ho pro nás objevil německý fyzik Johann Wilhelm Ritter.
Ultrafialové záření rozdělujeme na blízké a daleké dle energií fotonů, což je hodnota ve které měříme množství elektromagnetické energie.
Dále UV záření rozdělujeme na několik typů, a to dle jeho biologických účinků. Tyto typy značíme UVA, UVB a UVC. Každý z těchto typů, má jinou vlnovou délku. Čím je hodnotavlnové délky vyšší, tím větší je šance, že UV záření pronikne naší kůží.
- UVA – Vlnová délka, dále jen VD, tohoto typu UV záření je v rozmezí 315 – 400 nm (nanometrů). Tvoří 99 % slunečního záření, které dopadá na zemský povrch. Díky své vlnové délce sice proniká ozonovou vrstvou, nezpůsobuje ovšem opálení naší kůže. Dnes se používá při ověřování pravosti bankovek, a v trikovém osvětlení. Označuje se též jako černé světlo. Je obecně posuzováno jako méně škodlivé, oproti UVB a UVC. Přímý pohled do zdroje světla je pro naše oči přesto nebezpečný.
- UVB – VD 280 – 315 nm. Díky kratším elektromagnetickým vlnám je většina UVB záření, narozdíl od UVA s delšími vlnami, absorbována ozónem ve stratosféře. Toto záření je pro živé organismy již škodlivé. Energie, kterou UVB záření uvolňuje, dokáže rozkládat a narušovat bílkoviny, či jiné důležité organické sloučeniny, a zanechat tak vážné následky v metabolismu jedince, což může vést až ke vzniku rakoviny. Kromě kůže je třeba před tímto typem záření chránit i oči – dokáže totiž spálit nervová zakončení na naší rohovce, a způsobit tak slepotu. Jeho zvýšené dávky též ovlivňují růst zelených rostlin, a narušují jejich schopnost fotosyntézy.
- UVC – VD je nižší než 280 nm. Jde sice o záření s nejnižší vlnovou délkou. Pro člověka je nejnebezpečnější, protože dokáže kůží proniknout hlouběji než UVA a UVB, avšak v této souvislosti se mu něvenuje moc pozornosti. Naši kůži před ním totiž chrání ozonová vrstva. A shodou okolností je UVC záření jedním ze způsobů vzniku ozónu – při dopadu na dvojatomární molekulu kyslíku dodá toto záření molekule energii pro vznik ozonu, který je touto reakcí absorbován. UVC záření nám dnes slouží zejména k desinfekci. Užíváme jej v germicidních lampách. Tyto lampy, pomocí UVC záření, narušují buněčnou strukturu organismů, a jejich používání je tedy nebezpečné pro člověka.
Ochrana před UV zářením
Jak se tedy před škodlivými účinky UV záření chránit? Pokud se koupete v moři a říkáte si, že vás před UV zářením ochrání chladivá voda či mrak, který zrovna zakryl slunce, tak jste na omylu.
U delšího vystavení slunci, například právě na dovolené u moře, je třeba se chránit pravidelným mazáním naší kůže opalovacími krémy s vysokým UV faktorem. Ten zabrání tomu, aby UV záření proniklo naší kůží.
Případná zdravotní rizika můžeme snížit i kratším pobytem na slunci, a to zvláště v poledne a odpoledních hodinách, kdy intenzita záření dosahuje nejvyšších hodnot. Náš zrak před ním ochrání tmavé brýle s UV filtrem a pokud se zrovna nekoupeme, je dobré pohybovat se na slunci ve vhodném, světlém oblečení.
Anna Macurová
Ráda zkouším nové spotřebiče, elektroniku a vychytávky do domácnosti. Najdu pro vás nejlepší produkty a přidám tipy na výhodný nákup.
