Mikropočítače za sebou mají dlouhou historii. Jedná se o alternativu k větším stolním počítačům, v minulosti ho využívaly hlavně menší podniky, dnes na něj narazíte třeba na školách. Zjistěte, o co se vlastně jedná a jaké má v dnešní době využití.
Co je to mikropočítač
V současné době se pojmem mikropočítač myslí zejména jednotka menší než stolní počítač. Musí obsahovat mikroprocesor s alespoň jednou centrální procesorovou jednotkou, paměť a vstupně/výstupní zařízení (Input/Output). Mikropočítač má monitor, klávesnici a další zařízení pro vstup a výstup buď integrované, nebo oddělené.
Podle této definice tedy může být mikropočítačem vlastně i herní konzole, notebook, tablet, mobilní telefon a další přenosná zařízení. Primárně se však tímto označením myslí právě počítače menších rozměrů.
Jednodeskový počítač
Mezi velikostně malé počítače patří také jednodeskový počítač (single-board computer, SBC). Ten se skládá z jedné desky plošných spojů (například Raspberry Pi nebo Intel Edison). Lze rozšířit o další hardware a vstupně/výstupní moduly.
Když se naprogramují, dokáží jednodeskové počítače samy řídit například kamerový systém, automatickou pračku nebo multimediální přehrávač. Není to však stejný počítač jako např. stolní počítač nebo smartphone. Nelze k němu připojit monitor ani klávesnici nebo myš.
Jednodeskový počítač je například Arduino, který je založený na mikrokontrolorech (o tom později). Tato počítačová deska se doplňuje například Bluetooth nebo Wi-Fi moduly. Užívá se například pro tvorbu vlastních zařízení v rámci internetu věcí.
Jednočipový počítač
V souvislosti s pojmem mikropočítač se setkáte také s jednočipovým počítačem (anglicky microcontroller, MCU). Jedná se o integrovaný obvod, který obsahuje kompletní mikropočítač. Naprogramuje se na speciální úkol a k jeho vykonávání nemusí být připojený k počítači.
Mikrokontrolér používá CPU, RAM, ROM a Input/Output mikroprocesoru. Takový jednočipový počítač vlastníte máte ve svém mobilním telefonu, obsahují ho i klimatizace, televize nebo moderní auta.
K čemu slouží?
Mikropočítače mají sloužit jednomu uživateli, ač to samozřejmě nemusí být pravidlo a když se zařízení modifikuje (třeba i softwarem), může ho užívat lidí víc. Umisťuje se na stůl nebo pod stůl. Data se ukládají většinou na RAM, ale sekundární úložiště není nic neobvyklého.
Měl by se vejít i do kapsy, ale zároveň poskytnout dostatečný výkon pro kancelářské aplikace, surfování a sledování multimédií. Využívají je hlavně IT nadšenci a programátoři. Hodí se například do chytré domácnosti, ale i pro výuku do škol. Jeho velkou předností je malá spotřeba energie.
Historie mikropočítače
Pod označením mikropočítač se poměrně dlouhou dobu rozuměl protiklad velkého počítače, tzv. mainframe. Mainframe neboli sálový počítač používaly korporace. Měly za úkol zpracovávat velký objem dat, například různé statistiky, finanční transakce a další. I v dnešní době sálové počítače dosahují obrovských rozměrů.
Označení mikropočítač poprvé použil v 50. letech Isaac Asimov ve své sci-fi povídce Umírající noc (The Dying Night).
Když se vrátíme zpět do minulosti, poprvé byl odborníky název mikropočítač použit pro zařízení s mikroprocesorem, jmenovalo se Micral N. Na mikropočítačích táhlo hlavně to, že oproti klasickým, velkým stolním počítačům, byly snadněji ovladatelné a zároveň levnější.
Ohromně populární byly hlavně na sklonku 70. a během 80. let. Mikropočítačem byl vybavený snad každý menší podnik a posléze se vyráběly i systémy pro koncové uživatele. Daly se využít na správu databází, účetnictví a zpracování textu. Stále to ale byla celkem drahá sranda, a proto nebylo nic neobvyklého, že si lidé mikropočítače pronajímali nebo si na ně brali leasing.
První mikropočítače v Československu vznikly až v roce 1982. Jednalo se o kopii zahraničního zařízení, izraelského Elbit, a sloužila hlavně pro potřeby automatizace v průmyslu. Vyvinuli ho bratři Tomáš a Eduard Smutní. První originální Československý mikropočítač spatřil světlo světla o rok později v roce 83 a jmenoval se PMI-80, vyráběla ho Tesla Piešťany. Více v reportáži na ČT EDU.
Dnes už jde o poměrně běžnou věc, která je finančně dostupnější. Jednočipové mikropočítače jsou všude kolem nás. Příkladem klasického mikropočítače je například:
- Micro:bit – programovatelný mikropočítač, který vypadá jako malá deska. Je skvělý na výuku programování na školách, ale i k výuce přírodních věd nebo hudební výchovy.
- Oblíbený je zejména Raspberry Pi s operačním systémem Linux. Původně měl sloužit k výuce informatiky na školách, ale díky skvělému poměru ceny a výkonu se z něj stal velký hit. Zvládá i poměrně složité operace.
Nejčastější dotazy
Zařízení s mikroprocesorem s alespoň jednou centrální procesorovou jednotkou, paměť a vstupně/výstupní zařízení (Input/Output). Mikropočítač má monitor, klávesnici a další zařízení pro vstup a výstup buď integrované, nebo oddělené. Oproti stolnímu počítači je výrazně menší.
Nejčastějšími uživateli jsou zejména IT nadšenci a programátoři. Hodí se však i do chytré domácnosti, nebo pro výuku do škol.
Dá se pořídit již okolo 3000 Kč.
Anna Macurová
Ráda zkouším nové spotřebiče, elektroniku a vychytávky do domácnosti. Najdu pro vás nejlepší produkty a přidám tipy na výhodný nákup.
